Červen 2012

Vesnice (2004)

20. června 2012 v 9:46 | M. |  ►►Filmy
Vesnice je film, který je tak jiný než většina ostatních až mě to trochu vyvedlo z míry. Zvláštní je, že tu jinakost nedokážu přesně definovat. Přesto si u mě vysloužil post oblíbeného filmu.
Silně pochybuji, že se trefil do noty každému, kdo ho viděl, někomu by možná připadal nudný. Ačkoliv je prezentován jako horor, žádných potoků krve se nedočkáte. Režisér totiž pracuje s nejistotou a "věcmi" mimo záběr - vidíme vždycky jen kousek, mihnutí zaregistrované koutkem oka a o to děsivější. Navíc zakrátko zjistíte, že ve filmu nejde ani tak o nějaké příšery, ale spíš o vztahy zúčastněných, jejich obavy a charaktery.


Metalfest 2012 - neděle

13. června 2012 v 21:44 | M. |  report
V neděli byly na programu pro mě nejatraktivnější kapely, takže jsem se dost těšila. Počasí však bylo neuvěřitelně mizerné - takřka bez ustání pršelo, sice málo, ale stačilo to, aby byl člověk mokrý a v nepříliš dobrém rozpoložení. Fotky už sice mám, ale kvalita není zrovna závratná, z části proto, že jsem s sebou měla jen digitál a taky proto, že přes některé leje - ale lepší než nic.
Dorazili jsme krátce před začátkem kapely Hate. Připomínali mi mírně Behemoth (vizáž), dobře se na ně dívalo, ovšem ve výsledku si je bohužel příliš nepamatuju.


Metalfest 2012 - pátek, sobota

13. června 2012 v 16:11 | M. |  report
Ani letos jsem neporušila tradici a dorazila na plzeňský Metalfest. Atmosféra se sice opět nedala srovnat s prvním ročníkem, ovšem stejně byla úchvatná a přinesla spoutu bezva zážitků a to i přesto, že polovinu fesťáku propršelo.
V pátek jsme dorazili poměrně pozdě a ještě jsme utekli před deštěm na víno, a tak jsme nakonec viděli pouze kousek Hypocrisy a Megadeth. Ačkoliv to není moje parketa, zaujali mě energickým výstupem a komunikací s publikem, což u takového velikána není samozdřejmost. Fotky se příliš nepovedly, byla tma a seděly jsme až nahoře...


Žena v černém (2011)

8. června 2012 v 8:38 | M. |  ►►Filmy
Je zajímavé vidět Dana Radcliffa jako někoho jiného než Harry Pottera a podle mého to rozhodně není na škodu. Žena v černém je klasický duchařský lekací horor, proto jsem se na něj neodvážila jít do kina. V kině si totiž nemůžete ztlumit zvuk, když víte, že je podezdřele ticho a zcela určitě bude následovat onen lekací moment. A dobře jsem udělala, protože v tomhle filmu je takových chvilek víc než dost. Vím, že právě o tom takový horor je, ale nemůžu si pomoct :D - člověk se lekne vždycky a opakovaně. Osobně je mi ale mnohem příjemnější se leknout než sledovat jak někde po stěnách prýští krev.


Šklebící se kočky

7. června 2012 v 10:11 | M. |  moje obrázky
Inspirováno obrázkem šklebící se kočky, místo nalezení neznámé :D. Už jsou to strarší obrázky, ale teď mám konečně čas je sem taky dát.



Sněhurka a lovec (2012)

6. června 2012 v 11:29 | M. |  ►►Filmy
Tak jsem si po dlouhé době vyrazila do kina...
Na tenhle film jsem se těšila už od podzimu, kdy vylezl první trailer. A byla jsem vážně zvědavá jak to dopadne.
Pozor, dál se asi vyskytne pár spoilerů, ačkoliv si nemyslím, že byste si je nedokázali domyslet sami.
Děj vychází z pohádky o Sněhurce, ale je celkem radikálně upravený a ztemněný. Krásná, šílená a muži zhrzená čarodějka Ravenna poblázní čerstvě ovdovělého krále i jeho malou dceru Sněhurku a přivdá se na hrad. Hned o svatební noci královna nelení a svého chotě odpraví. Poté přivede na hrad vojsko a svého slizkého bratra, se kterým je v tak trochu podezdřelém (incestním?) vztahu a který jí oddaně slouží. Sněhurku zavře do věže a tají její existenci před poddanými i sousedním královstvím. A léta plynnou...


Je po tom :)

1. června 2012 v 22:34 | M. |  tlachy
Po dlouhé době se vracím. Zkouška dospělosti byla úspěšně složena. Ne, že bych si připadala dospěleji.
Měla jsem docela štěstí, například mi bylo dopřáno 15 minut rozebírat Společenstvo prstenu, což mi udělalo velkou radost. Z teorie jsem táhla anarchistické buřiče - jejich ujeté osobnosti a osudy vyvážily mou sklerózu ohledně několika děl :D Biologie už tak šťastná nebyla, ale nakonec jsem z těch nukleových kyselin bůhvíjak vycucala dvojku stejně jako z matiky.
Ještě se celkem dlouho čekalo na výsledky slohovky - cermat měl totiž senzační nápad, kdy slohovky opravují cizí lidé, kdesi na opačném konci země a mají na to skoro měsíc. Doufám, že náležitě ocenili mou snahu o čitelnější písmo, díky které jsem to málem nestihla...
Nakonec tedy tenhle hororový měsíc dopadl dobře.
Přiznám se, několikrát toho bylo moc i na mě. Sice mě nepostihl přímo nějaký histerický pláč typu "já to nezvládnu!!!", spíš občastné tupé civění do zdi uprostřed rozučené otázky a v hlavě věta "to se k**** nedá..." :D Nakonec se jako hlavní nepřítel ukázalo tradiční odložení pár hnusných témat na poslední chvíli. Navíc jsem měla v dubnu záchvat optimismu a nadšeně jsem si koupila lístky na Partičku, která konečně taky zajela do Plzně. Co čert nechtěl, chlapci přijeli v našem maturitním týdnu, konkrétně večer před mojí zkoušku. Naprostá paráda, když jedete busem do divadla a snažíte se nacpat si do hlavy dýchací řetězec rostlin... Ale užila jsem si to. Navíc jsem pochopila, proč se plzeňskému Peklu říká Peklo - když se tam lidé baví je tam horko, VELKÉ horko. Několikrát jsme tam byli se školou na nudných zeměpisných přednáškách a klima bylo normální. Když se však publikum i herci hromadně chechtali, bylo to fakt peklo. Nevíte, jestli smích uvolňuje tepelnou energii? Na tohle už se našeho fyzikáře nezeptám... Škoda.
Je zvláštní být ze školy pryč. Najednou má jeden děsně volného času a do konce září je daleko.
Začínám plánovat nějaké cesty :).
Jak jste na tom vy? :D