Říjen 2010

Samhain, Helloween, Dušičky

31. října 2010 v 19:28 | Markéta |  svátky a zvyky
Lidé odsuzují Helloween jako americký výmysl, který měl rozšířit výběr témat béčkových hororů. Jenže původně šlo o prastarý pohanský svátek, jehož kořeny nás nezavedou nikam jinam než ke Keltům.

Helloween jako takový vzniká v Anglii a právě odtud připlul s přistěhovalci do Ameriky. Tady přirozeně nabírá obří komerční rozměr a vrací se k nám přes oceán v novější podobě - v té, kterou si mnozí z nás přebrali jako pokus rozšklebených dýní pozřít "naše české" Dušičky. Neuvědomujeme si, že Američané ho prostě jen slaví po svém. Komerce je úplně jiná věc - co dnes není komerční? Přitom jde vlastně o jeden a ten samý svátek.

j

Beltaine - Eclipse

29. října 2010 v 21:41 | M. |  zajímavé
Česká (dokonce Plzeňská) kapela Beltaine je nedávný objev, který mě velmi zaujal. Hlavně zpěvákův hlas se hodně příjemně poslouchá.


Schodou okolností jsem při hledání tohoto videa narazila na další kapelu Beltaine - tentokrát polskou, folkovou. Jejich hudba se mi taky hodně líbí. Časem přidám ;)

Cesty a moucha, co na ní ležel svět

29. října 2010 v 20:28 | M. |  tlachy
Zdravím...
Předevčírem jsem se několikrát pokusila napsat článek a následně ho v afektu smazala. Zjistila jsem totiš, že depresivní slova psaná s kocovinou, kdy je vám vlastně zle tak trochu ze sebe, jsou jen projevem sebelítosti - a ta je sama o sobě vcelku nedůstojná. Koneckonců je přece tolik lidí, kterých je třeba litovat o moc více. Někdy se vyplatí počkat a nechat to vyprchat. Člověk by měl vždycky přijmout následky svého jednání a ne se snažit zapomenout na to, co udělal nebo řekl. Ať už byl střízlivý nebo ne.
Vlastně, když se přece jen ohlédnu, občas si říkám, co se to ze mě stalo nebo stává...

Dnes na mě začíná působit atmosféra blížícího se Svátku všech svatých, Dušiček a vůbec těch několika dní chaosu, kdy se láme keltský rok - podle mě jedna z těch nejkouzelnějších dob v roce. 

Zdá se, že mě konečně opustila "podzimní letargie" a střídá ji podivně bojovná vůle k životu. A tu si hodlám zachovat. Takže zítra konečně ostříhám a svážu šalvěj a mátu, opráším barvy na textil a začnu zapalovat svíčky. A nejspíš sem konečně hodím i nějaký lepší článek...

m
Bonus: Představuji vám oblíbený příběh z mé poličky - moucha, co skonala pod soškami a fotkou mého dávno zesnulého psa, hned vedle pírka do vlasů a víčka od rakouské limonády. Neptejte se, co všechny ty věci na mých poličkách dělají (a že nejsou sami) - vím jen, že je nehodlám uklidit, protože je v nich prostě něco děsně osobního :)

Parodie na anděla

24. října 2010 v 21:11 | M. |  moje obrázky
Abych se přiznala, tohle mě napadlo předminulý týden při chemii. Dnes jsem tu myšlenku konečně hodila na papír. Já vím, že ten motiv nakreslených křídel je profláknutý, ale chtěla jsem to zkusit. Je to jen zhruba. Vlastně takový experiment. Předcházela mu spousta zmatených úvah. 
a

Žena s lucernou

24. října 2010 v 20:47 | Markéta |  moje obrázky
Tenhle víkend jsem se vrhla na kreslení - na úkor všech ostatních činností včetně učení. Ale co, učeního ještě bude... :P
Spontálně vymyšlená žena v bláznivých šatech (lucerna nemá zvláštní význam) mě stála několik hodin ptaní se sama sebe, co z toho vlastně vyleze. Vybarvila jsem ji čistě ze zvědavosti, jestli jí to pomůže, nebo ublíží... 
Nakonec jsem dospěla k názoru, že je i zveřejnitelná :)

z

Dopisy pro Boha

12. října 2010 v 21:12 | M. |  ►►Zajímací
Už jste se někdy ptali na něco nějakého boha? Určitě aspoň v duchu. Před nedávnem mi přišel mail s dopisy od dětí, které psaly Bohu. Patrně to byl nějaký školní projekt, ale i tak jsou tam myšlenky, které jsou sice dětské, ovšem často docela aktuální. Někdy by stačilo, kdyby si takovou otázku položili někteří lidé a dovedli na ni odpovědět :)

Milý Bože! Když necháváš umírat lidi a musíš pak dělat nové, proč si raději nenecháš ty, které jsi už udělal? Blanka.


Kittie

8. října 2010 v 22:24 | M. |  zajímavé
Zdravím, dnes po mě nechtějte žádnej extra úvod do měsíce října... Ale mějte se fajn.

Kdo mě zná, ví že si příliš nepotrpím na growlující slečny a ani na ryze dámské kapely. Je však pár kusů, které si čas od času ráda poslechnu, když je ta správná nálada. Dneska je a tak sem dávám Kittie.
Není to sice nic, na čem by člověk mohl ulítávat denně (tím myslím, že se to rychle oposlouchá), ale nutno dodat, že dámy do toho vážně slušně řežou :)


...a ještě jednu :D

Die my darling