Červenec 2010

Upíří problém.

28. července 2010 v 22:36 | M. |  oznámení
Dnes se mi tu na blogu objevily dva komentáře, které rozvířily usazeniny na dně propasti a do vynoucích se vln se vzneslo pár věcí, které patří k vývoji tohoto blogu. I mě samé. Tyto starší částečky plné omylů dosud unikaly mé pozornosti. Nebo jsem je možná ignorovala z nostalgie. Mám na mysli naivní články o upírech (zejména) které se tu nalézají.


Nadšená!

25. července 2010 v 22:48 | M. |  tlachy
Jsem zpět.
Nejradši bych se nevrátila... :D
Tenhle týden byl jeden z nejhezčích v mém životě. Týden bez starostí, co končil slazavě. Nechtělo se mi zpátky.
Vídeň je krásný město.
Veliký.
Plný artu, obrovských maleb na zdech, podivínů, pouličních umělců a krákajících vran. Jednou se tam chci vrátit.

Ani nevíte jak osvobozující bylo zbalit si saky paky a vyjet nazdařpánbůh směr Praha - Vídeň. Bylo krásně, fajn nový lidi, vážné jsem potřebovala vypadnout a odreagovat se. A všude pouliční umění. Svým způsobem. Po nějaké době mě opět něco uchvátilo.

Byla to mezinárdní věc, přivezla jsem si slovenský přízvuk a podivné anglické citoslovce. A vzpomínky a novou energii.

Jelikož jsem celou dobu lovila záběry z ulice, musím se s vámi v dalších článcích podělit o dojmy. Za všechny prozatím představuji svoji třicetivteřinovou street love na první pohled. Znáte pocit, kdy vás něco uchvátí natolik, že máte takovou tu opravdu šílenou radost? Ten chlápek na zemi se opíral o zeď, hrál na kytaru a zpíval, lidi mu házeli drobné do pouzdra. V té chvíli jsem se fakt zbláznila. :D Ty fotky jsou jedna z nejcenějších věcí, co jsem si přivezla. Ostatní přihodím časem.

gp

Motlitba za víno s hvězdami

17. července 2010 v 20:32 | M. |  tlachy
Jestli něco miluju na tohle čase, kdy přes den dusím vedrem, tak jsou to letní noci. Měsíc se díval jak si Slunce podřezalo žíly nad obzorem, tisíce hvězd, tisíce očí neviděných bytostí ve tmě, která má náruč jako ze sametu. Noc je milosrdná, schová tě, obejme tě, unese tě.

Death Angel - Dethroned

14. července 2010 v 21:57 | M. |  zajímavé
Extra kousek. Mňam. :P


Konec nebo přechod... ?

12. července 2010 v 21:30 | Vlčice |  tlachy
v
Jsou chvíle, kdy se smějete v dešti a pak jsou chvíle, kdy cítíte každý tep srdce. Svého srdce. Jako by se něco chtělo vydrat z hrudi přes všechny ty šlachy a svaly ven, bušilo na hrudní kost a křehké plicní tkáně. A nejen pěstmi, rovnou kladivem. Bolí vás každé nadechnutí, každý dotek vzduchu na své krvi. Vzduch, který jste vždy tolik milovali najednou zraňuje.
Neměla jsem křídla, ale občas jsem cítila šimrání peříček na zádech. "A jediný krok z pekel stačil, aby se vznesl a opustil ono místo." Udělala jsem krok, chystala se spadnout z věže a místo toho jsem dopadla na zem. Něco se ve mě zlomilo, něco umřelo a něco se zrodilo. Něco jsem sama zabila, tou dýkou s lebou v jilci, co jsme našli v lese. A ještě s ní otočila.
Teď si vlk samotář líže rány a vrčí na všechny, kdo se odváží přiblížit. Už nikdy nedovolí, aby ho jiní viděli v úzkých. Nikdy. Říká se Neplač protože to skončilo, buď rád, že se to stalo. Stejně jsem plakala.
Víte všechno jednou končí. Ale jen na chvíli. Bytí je kruh a ten nemá konec, časem se vše opakuje, i když jinak než bychom čekali. Paradoxní. Ovšem opakuje se to pro svět, kdy člověk už dávno hnije pod zemí. Pro člověka s jeho směšně krátkým životem platí, že co není teď už možná nebude. ...poznám tě poslepu, znám tě už tisíc let, všecko je poprvé, všecko je naposled. Tak na to berme zřetel.

Jonny Depp jednou řekl: "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače." Dnes jsem mu porozumněla. Mám pocit, že jedna část mého života skončila, jeden kus zmizel nebo se rozplynul. Mám potřebu označit tu dosavadní část života na svém těle. Dnes jsem nechala podvědomí, aby kreslilo a navrhlo znamení. A já to tak udělám.
Cítím se silnější. Přes to všechno se cítím silnější. Přišel vítr a odnesl mraky, co mi zakryly oči. Chtěl mě vzít s sebou. Jednou půjdu. A teď, ne v příštím životě. Ničeho nelituju a nechci vrátit čas. Nechci bloudit v minulosti, i když byla krásná. Stojím ve dveřích a musím jít dál. Udělat další krok. Krok z pekel...

Emilie Autumn

10. července 2010 v 23:14 | M. |  emilie autumn
O Emilii jsem chtěla napsat už dávno. Tahle zvrhle krásná a obdivuhodná slečna tu prostě nesmí chybět. Dlouho jsem přemíšlela do jakého hudebního žánru ji zařadit a nakonec jsem to vyřešila založením rubriky Nezařaditelné. Není v tom nic urážejícího, protože sem patří hudba natolik jiná a zvlášní, že se nedá zaškatulkovat. Pokud byste někdo bezpečně věděl o co jde, podělte se o postřeh. :)

Tak tedy stručně. Emilie Autumn se narodila v září v roce 1979 v Malibu v Kalifornii a nyní žije ve státě Illinois. Tady také studovala hudební školu, odkud však musela odejít kvůli konfrontacím s místními úředníky. Nelíbil se jim Emiliin vkus.
V roce 2003 cestovala po světě spolu s Courtney Love, díky které se také proslavila. Od roku 2005 se vrhá na sólovou kariéru.
Omáčka, jako životopis a podrobnosti, je podle mě zbytečná, protože to si můžete předčíst kdekoliv jinde - zaměřím se spíš na zajímavosti. Tato všestranná umělkyně je známá jako zpěvačka, skladatelka, básnířka a návrhářka.
Hraje na housle, čembalo, piano a violu. Popsat její hudební tvorbu je těžké, ona sama pro ni má různá jména jako fantasy rock, victorindustrial a podobně. Máme tady prvky z klasiky, punku, rocku, metalu, electra, kabaretu, gothic, alternativy nebo třeba irské hudby. V součastné době také pracuje na vlastní knize. Jestli vás, tak jako mě, fascinuje její oblečení a styl, vězte, že každý kus je originál, protože Emilie si vše sama navrhuje a vyrábí. Zapojuje se do organizací na práva zvířat i lidí.
Podle ní je každá žena z části víla a tak vyrábí krásná vílí křídla, jenž prodává prostřednictvím společnosti WillowTechHouse, kterou vlastní. Jedna taková má i její pes jménem Fairy-dog.

Pokud jste nabyli dojmu, že je Emilka pěkně praštěná, nenechte se mýlit. Podle mě je to totiž jeden z mála lidí, který žije tak jak to opravdu cítí - přesně podle sebe.


...Hudba...

...Fotky...



 ...Myspace...



Přízračný kůň

5. července 2010 v 17:03 | Markéta |  moje obrázky
Je fakt, že jsem sem dost dlouho nedala nic svého. Napravím to.
Tohle byl původně jen takový pokus. Chtěla jsem vědět jak to dopadne, když skombinuju tuš s rozmazámacím pastelem a protože to vypadalo přinejmenším zajímavě, ten obrázek jsem nakonec i dodělala. Kůň je možná trochu divný, ale nejsem si jistá jestli to v té knize byl tak úplně kůň. Na nápad přízračného koně jsem totiž narazila v nějaké fantasy - tuším, že se jmenovala Stínový hřebec nebo tak nějak...

kůň

Basinfirefest 2010 - pátek

3. července 2010 v 23:11 | M. |  report
Díky kamarádce (děkuju, děkuju :D) jsem se včera zadarmo dostala na Basinfirefest. Bohužel ae tam nemohu dostavit na všechny 3 dny a tak jsem sebrala foťák a jela si užít aspoň pátek :).

Byl to fajn začátek prázdnin. I přes to šílené vedro jsme se s  Verčou dopravily do Spáleného Poříčí v jednu hodinu odpoledne. Chvíli nám trvalo než jsme našly rafinovaně schovaný vchod do areálu. Po jeho rychlé, avšak vyčerpávající prohlídce jsme se svalily do trávy před první a největší stage, orientovanou převážně na metalové a rockové kapely. Stihly jsme zakončení skupiny Seven, která se nám vcelku líbila.
Slunce skutečně pralo a tak jsme vypily několik flašek vody, která nás obě přivedla na mizinu - pít pivo jsem se na tom slunci raději ani nepokusila :D. Naneštěstí jsme taky dostaly hlad a rozhodly se vsadit na kuřecí nudle (jako na MF). Byly předražené a odporné. Pokud jste někdy jedli opečené provážky s lacinou zeleninou a kousky žužu, tvářícího se jako maso, víte o čem mluvím. Pokud ne, radujte se.Usadily jsme se ve stínu, poslouchaly co zrovna hrálo a bavily se komentováním lidských exemplářů kolem.
Pozdě odpoledne jsme nakonec neodolaly výzvě fešného metaláka a přemístily se do kotle, aby jsme si to taky krapet užily.

Ukázalo se, že v pravý čas. Německá kapela EmergencyGate překvapila, ačkoliv nagelovaný zpěvák v bílém mě zprvu dost vyděsil. Opět se ukázalo, že první zdání klame. Rozbalili to a to parádně. Hudebně sice nic moc nového, ale koncert jsem si užila. Jeden z kytaristů (ten s čelenkou) se pak celý zbytek večera pohyboval v kotli, jak nám neuniklo :).
emergencygate