Je jaro a navzdory blížící se matuře jsem se rozhodla prubnout akvarel. Napoprvé jsem ho zkonbinovala s tuší, ale ráda bych se s ním naučila víc.

Měla by to být bříza a dlouhokrká a dlouhoruká je více méně schválně. Žádná sláva, upřímně řečeno na barvičky si teprve zvykám :D

Aktuálně nemám skoro na nic čas, ale dneska jsem si udělala pauzu. Hodně dlouho jsem sem nedala nic svého, ne že bych mezitím nic nedělala, naopak, ale zatím nějak nebylo kdy to sem přidat. Tohle jsou dva nejnovější obrázky, kterými jsem se odreagovala dneska a včera. S tím prvním jsem jednoznačně spokojenější. Osoby jsou to čistě vymyšlené, nikoho s takovou vizáží bohužel neznám :).

Přemýšlím, co napsat po tak dlouhé době. Prostě jsem nějak neměla potřebu sem psát, ani jsem nevěděla co, i když se toho stalo celkem dost. Mám teď dost roztěkané myšlenky.

V pátek na maturitní večeři mě popadla nenadálá nostalgie z toho, že další krásnej kus mého života se jistě chýlí ke konci a já a většina mých přátel máme hlavy v pejru kvůli matuře, místo abychom si to spolu ještě trochu užili. Učení mi ubírá docela dost sil, je celkem tragické, když vám k večeři přinesou pečeného pstruha, pochopitelně vcelku, a vám se, zatímco z něj preparujete páteř, do mysli nepatřičně vtírají pojmy jako skřele, žaberní koš a postranní čára (maturuji z biologie, kdyby to někomu nedošlo :)) "Můžeš ho začít popisovat" zasměje se osvíceně spolužačka vedle, jako by mi snad četla myšlenky. Děkuju pěkně, nezbývá než se znovu napít aperitivu a potlačit znechucený úšklebek, protože chutná jako kapky proti kašli. Špatná volba.

Zní to jako katastrofa, ale nebyla. Jídlo skvělé, víno fajn. Společnost v cajku. Jenže se nemůžu zbavit pocitu, že už nejsme ta parta, která předloni pořádala hromadné oslavy narozenin v hospodě za rohem a v létě se hromadně scházela na ujetých akcích. Každý už má v hlavě budoucnost. I já už chci zase přesídlit a zároveň vím, jak moc mi to všechno bude chybět. Ale život je o rozcestích a všechno musí končit, aby mohlo začít něco novýho...

Nedávno se mi povedl husarský kousek, totiž přijali mě na vysokou uměleckou školu. Budoucnost, jakou jsem vždycky strašně chtěla. Mám v hlavě šílený plány na léto, na podzim, na život. Zároveň se bojím, že když všechno napíšu můžu to nějak zakřiknout :).

Najednou mám pocit, že jdu správně. Kde skončím nemám ponětí, uvidí se...

Mimochodem všem všechno nej do nového roku. A nechoďte se teď koupat ven do rybníka, natlučete si! Nejmenované chytré hlavy totiž konečně rozlouskly záhadu, která nás prosťáčky tak dlouho trápila, aneb co taky umí voda... :D

Zdravím.

Zaprvé bych vám ráda popřála příjemné prožití čehokoliv, co právě slavíte. U většiny to jsou asi Vánoce, ale je mi jasné, že se najdou i výjimky. Letos žádný svátečně laděný článek nebude, protože jsem nucena potýkat se se seminárkami, které jsem tradičně nechala pěkně uležet... Z toho mě taky značně rozptylují čtyři knihy od Renčína, které mi byly pořízeny pod strom :D. Jak vy si užíváte volno (pokud ho máte)?

Nedá mi to ale a musím se s vámi podělit o jednu netradiční hudební věc, kterou jsem objevila díky programu letošního Metalfestu (mimochodem, letos fakt stojí za to). Oproti tomu, co jsem sem hrnula poslední dobou je to nápadné přitvrzení. Kapela Fleshgod apocalypse mě zaujala především prvky vážné hudby, které zní na kytaru opravdu parádně. Jsem na ně opravdu zvědavá naživo. Nehledě na hudbu mají v tomhle klipu i zajímavou image - jako by si oblékli parádní smokingy, pak šli do kotelny a tak hodinu se tam svorně váleli v hromadě uhlí - paráda :D.

Jenže já sem dám jinou písničky, která se mi líbí ještě o něco víc:

Věčný svit neposkvrněné mysli je film o osudové lásce, která je dost silná na to, aby si zasloužila začít znovu. Pokud vás tato věta odrazuje, nebojte se, nejde o jednu ze sta přesladkých romancí. Tenhle film je totiž opravdu zvláštní a originální.

Něco pro obveselení - hodně povedený klip od Finntrollů. Je to svým způsobem i tématické, když jsme nedávno měli ten Helloween (nebo Samhain apod.). Podzim je nádherný, ale starostí mám asi tolik, co je těch dubových listů na dvorku, utíká tak děsně, že ho pomalu ani nestíhám vychutnat.

Pohled na zelené troly, kteří do toho řežou na podiu v zombie baru mi zvedl náladu, někdo přece nakonec stejně musí ty listy shrabat, nebo je odvane vítr, nebo sami zhnijou. Satčí si vybrat řešení.

Poslední dobou jsem objevila několik filmů, které ve mě zanechaly silný dojem, ovšem i mezi nimi Pianista vyniká. Já se filmům z války povětšinou vyhýbám, ale tohle je výjimka, za niž jsem ráda. Film ukazuje průběh druhé světové války z pohledu židů, kteří si prošli peklem, ale zároveň vás nutí přemýšlet nad nestálou a rozmazanou hranicí mezi černou a bílou.

Poslední měsíce jsem zde hudbu poněkud zanedbávala. Neznamená to ovšem, že celou dobu žiju bez ní. Jen mám určitá "hudební období", teď aktuálně u mě vítězí středověk a takové ty irské a keltské písničky - takže něco trochu jiného než jsem sem dávala doposud. Tak mě napadlo udělat tady takovou malou hitparádu. Samzřejmě ne moc dlouhou, to by nikdo neposlouchal :D ale aspoň kousek... Pořadí je náhodné.

** Všechno jsem musela udělat pomocí odkazů na YT, protože při vložení videí sem se všechny pomíchají a to i s videi z jiných článků. Už to dělám snad na potřetí, nevim, co se na blogu zase podělalo! :(